Párty u Damiena

Konečně je po dlouhé době zase o čem napsat :-). Asi by bylo vhodné hned na začátek prozradit, kdo je vlastně Damien. Popis jeho osoby by vydal na samostatný článek, takže to vezmu trochu letmo. V první řadě je to majitel internetové kavárny, ve které jsem, hned po příjezdu do Wellingotnu, nechával svůj životopis, kvůli případné nabídce práce. V druhé řadě je to člověk tak torchu hyperaktivní, s čímž celkem souvisí i jeho další charakterová vlastnost a sice, že většina jeho nápadů hraničí s utopií. Pořád vymýšlí nové a nové cíle a úkoly a je schopný o nich mluvit hodiny a hodiny s vervou sobě vlastní. Jelikož pořád pracuju ve fitku pouze na poloviční úvazek a neustále sháním něco jiného, zašel jsem se nedávno zeptat do již zmíněné internetové kavárny, co je nového. Když Damien mluví, tak to zní sice moc hezky, ale neni mu skoro vůbec rozumět. Takže z jeho přednášek zatím chytám tak cca 40% :-). Nějak se mi s ním podařilo domluvit, že tam začnu trochu pomáhat, ale neměl jsem tušení, jestli to bude placená pomoc, či nikoliv. Až od dvou kluků, kteří pro něj taky pracují, jsem se dozvěděl obecné podmínky. Oni to mají zařízené podobně, jako byl náš pobyt na farmě. Čili bydlí u Daminana zadarmo a platí jim jídlo a na oplátku se mu starají o kavárnu a usilovně se snaží plnit jeho sny. Já se tam zastavím tak 2-3 krát týdně, stáhnu si z internetu co potřebuju a řeším s klukama "důležité" problémy. Nebýt v kavárně, seděl bych před počítačem doma. Tam navíc občas dostanu nějaké občerstvení a současně to mám jako praxi angličtiny.
Tolik tedy stručné představení a nyní k uskutečněné párty. Měla to být oslava narozenin Jana, což je jeden z těch kluků. Narodil se v Polsku, ale když mu byli tři roky, tak se jeho rodina přestěhovala do Kanady. Na Zélandu je taky s Working Holiday vízem. Jelikož má ale narozeniny až příští týden, tak se nakonec jednalo o "běžnou" oslavu. Druhý kluk je z Francie, jmenuje se Len a je taktéž vybaven Working Holiday vízem. Celkem se párty zůčastnilo asi 10 lidí, což prý neni moc, ale k dobré zábavě to stačilo. Jelikož jsem opět pod práškama, tak jsem pil celý večer Colu a proložil jsem to dvěma třetinkama piva (běžná míra na NZ). Hráli se různé hry, ale kolikrát bylo mnohem zábavnější vysvětlování pravidel, protože asi jen 3 lidi byli "English native speaking". Přestávky mezi hrama prokládal Damien přednáškama svých geniálních nápadů, přičemž délka každé přednášky byla přímo úměrná počtu vypitých piv :-). Když jsme je o půlnoci opouštěli, mluvil už jenom Damien. Podle dostupných informací je to naprosto běžný jev. Každopádně na zábavě to neubíralo. Po dlouhý době jsem se opravdu dobře bavil a mám pocit, že jsem tu našel další kamarády. Trochu osvěžující byla tečka na závěr, kdy jsme se s Leňulí prošli asi tak 3Km k nám domu.