Wie geht es?

Máte pocit, že jsem se přepsal? Ale kdepak, němčina se tu pomalu stává hlavní jazyk. Teda alespoň co se mé nové práce týče. Mezi mé kolegy totiž patří asi 20 Němců, čímž se z nich pravděpodobně stává většina mezi všemi zaměstnanci. Zatím jsem pracoval 5 dní a skoro každý den jsem poznal okolo 5 nových. Tak se celkem marně snažím vzpomínat, co že se nám to snažili ve škole těch několik let vtloukat do hlavy :-). Občas jim trochu rozumím, ale nejsem schopnej přepnout z anglického režimu do německého, takže s nimi mluvím jen anglicky. I při psaní tohoto příspěvku mě často jako první napadají věty v angličtině :-). Ale ještě nejsem tak daleko, abych dokázal vyjádřit všechny myšlenky.
I přes to, že jsem včera pracoval přes 11 hodin s jednou půlhodinovou přestávkou, mě ta práce celkem baví a člověk si občas užije i nějakou tu legraci. Lidi jsou moc fajn a i přes jazykovou bariéru jsme schopní mezi sebou vtipkovat :-). Ze začátknu na mě všechno působilo trochu chaoticky, protože mi nikdo pořádně neřek co mám dělat, ale nějak záhadně to tam přece jen funguje. Na začátku směny nás rozdělí do skupinek a přidělí k určitému "vedoucímu" a ten už ví, co je potřeba udělat. Jedná se o konferenční centrum, takže nejčastěji děláme obsluhu na různých výstavách, konferencích a koncertech. V kuchyni se připravuje občerstvení, které se pak nechá návštěvníkům na pospas a my po nich uklízíme použité talíře a hrnky a chystáme čisté na další kolo. Nebo o přestávce koncertu prodáváme nápoje v baru. Kolikrát večer marně vzpomínám, co jsem dělal ráno. Specielně včera mi vzpomínky na ráno připadali jak týden staré :-). Příjemné je to, že co se nesní, nechá se napospas nám a my tak nemusíme návštěvníkům nic závidět (ono ani kolikrát neni co závidět). Ovšem je potřeba být dostatečně rychlý, protože co během pár minut neukořistíte následně putuje do koše. Je to až neskutečné, kolik jídla se denně vyhazuje. Asi bych nemohl být kuchař, který připravuje jídlo s vědomín, že polovina poputuje do koše. Nehledě na to plýtvání by mi přišla moje práce zbytečná.
Dnes jsem se měl ve fitku zúčastnit firemního turnaje v ping pongu, ale bohužel jsem byl jediný, kdo dorazil. Domlouvalo se to, když jsem odcházel, čili asi před týdnem a nikdo nebyl schopný mi dát vědět. Nepočítám s tím, že by se to konalo ještě někdy v budoucnosti, když o to byl takový "zájem". Takže už asi žádné nové fotky z Exodusu nebudou. Je to škoda, protože na těch společných fotkách je jen hrstka lidí. Většina tam v můj poslední pracovní den zrovna chyběla, včetně managera Jasona.
Jelikož mám před sebou další pracovní dny až do našeho odjezdu, tak je to pravděpodobně na delší dobu můj poslední příspěvek. Jednak nejspíš nebude zase o čem psát a ani nepočítám s tím, že bych měl dostatek energie :-).

Tschüs