Jak chudá Češka k penězům přišla, aneb koníčku - Hyjé !!!

Týden s týdnem se sešel a tím se přiblížil i můj konec v kuchyni. Věřte, nevěřte, ale plné čtyři měsíce jsem pomáhala „krmit hladové krky“ vysokoškolských studentů. Práce nikterak těžká, něco jsem se i přiučila :-), s Ondrou jsme měli pravidelnou stravu, ale hlavně jsem se seznámila se skvělými lidmi a poznala nové kamarády.

Poslední týden začal fantasticky. V úterý do práce přišel hlavní kuchař Graham bez své manželky Caroline, která v kuchyni pracuje jako druhý kuchař (pro vaši představu-Caroline je čtyřicátnice, malá, zakulacená dáma s výrazným - velmi hlasitým vystupováním a slovní zásobou, ve které převažují hlavně sprostá slova). Tudíž nás od rána nebolela hlava, všichni relaxovali a vtipkovali.

Dopoledne probíhalo ve znamení sázek. V Austrálii ten den probíhal známý dostihový závod, a tak kluci v baru, který je součástí budovy kde je kuchyň, zorganizovali amatérské sázení pro personál. Vstupní sázka byla $2, takže proč nezkusit štěstí? Mým favoritem se stalo číslo 24. Aniž bych tušila, tak to byl favorit i v závodě. Bohužel či naštěstí ale odstoupil, a mým konečným favoritem se stalo číslo 2. V pět závod odstartoval a aniž bych mu věnovala větší pozornost, zaslechla jsem jen své spolupracovnice:"Dvojka je vítěz!!!!!". Rázem mi přestala chutnat večeře a netrpělivě jsem očekávala Brada z baru, který mi právě nesl sáček s penízkama. K mému překvapení se v obsahu vyskytly i bankovky a po konečném součtu jsem vyhrála plných 44$. Takže máme penízky na mapy a může jet na jížní ostrov :-)!!!

Středa byla mým černým a zároveň i posledním dnem (aniž bych tušila) v kuchyni. Ráno mi Caroline, viditelně odpočatá a v plné ráži po dnu volna, bez pozdravu stroze oznámila, že tohle je můj poslední den a odešla z kuchyně. Jelikož jsem měla končit v kuchyni až v pátek, kdy studenti mají poslední zkouškový den, nechtěla jsem se nechat odbýt a šla jsem se zeptat Grahama jak se celá věc má. Ten mi jen sdělil, že manažerka si přeje, abych skončila ve středu z nedostatku práce. Čtvrtek jsem naštěstí měla ještě proplacený, díky tomu, že jsem pracovala o státním svátku. Mají tady krásný zvyk. Pokud děláte ve státní svátek, hodiny se vám automaticky 1,5x násobí a kdykoli si poté můžete vzít proplacený den volna.

V pátek byla naplánována „párty“ na rozloučenou pro všechny zaměstnance, poněvadž tímto dnem tady začínají pro studenty tříměsíční letní prázdniny. Já jsem se domluvila s mými VIP spolupracovníky, že se s nimi rozloučím při sobotní návštěvě.

V sobotu jsem Pauline překvapila nečekaně brzo, kdy dokončovala přípravy na dortíku,co mi upekla. Musím napsat, že se ji ale opravdu moc a moc povedl!!!! No jo, prostě profík, kam se hrabeme my začátečníci. Jen tak na okraj, aby jste byli v obraze, tak Pauline je holčina, no holčina, ona je to teda čerstvá čtyřicátnice s úžasným srdíčkem a obrovskou trpělivostí. Je to opravdu moc hodný človíček a já ji překřtila na mou Zélandskou mamču, páč ona nemůže mít děti :-( a o mě se starala po 4měs. jako o vlastní, ale v tomhle je optimistka, jelikož vždycky může nějaké ty emigranty na chvíli adoptovat :-). Nebudu vás unavovat představováním všech skvělých lidiček, které jsem za tu dobu práce v kuchyni mohla poznat, ale nedá mi to a musím napsat alespoň pár z nich. Tak tedy: Haru-můj skvělý studující Japonský kamarád, který se do mě snažil vtlouct angličtinu a s kterým se doufám potkám v ČR; Shrun-tichý, ale za to miloučký a hodný starší pán a v neposlední řadě David-úžasný plnokrevný „kiwák“ security man, mluvící a chrlící jen spisovná moudra. I s tímhle človíčkem a jeho manželkou se snad potkám v ČR na jeho cestách po Evropě. Těch lidí, kteří ve mně zůstanou je opravdu kvantum…studenti, lidičky z baru atd…ale výše jmenovaní se svým způsobem staly i když na krátký čas, mou druhou rodinou…..
Sobotou nám s Ondrou skončili také 4 měsíce bezplatného a plnohodnotného hodování :-(. Tak doufám, že se mi aspoň šetřením za jídlo podaří nějaké to lehce nabyté kilo, a né že by jich bylo po skromnu, shodit :-)!!!