Coromandel

Po navsteve Taupa jsme to vzali primo na sever smerem na Rotoruu. Jak jsem psal minule, jedna se o kolebku maorske kultury a opet se vyplnili me predpoklady (potvrdil to ovsem i cesky pruvodce (tisteny)), ze si Maori za svou kulturu nechaji patricne zaplatit. Tedy minimalne v Rotorure se z toho stal slusny business. Jelikoz jsme zhledli tradicni maorske vystoupeni na jedne z mnoha veceri, kde jsme obsluhovali, nemeli jsme duvod platit za to nehorazne penize. Proto jsme se v Rotorure zdrzeli pouze jeden den a pote jsme pokracovali stale na sever. Dalsi vetsi mesto, ktere jsme projeli skoro bez zastavky, byla Tauranga, sousedici s Mt. Manganui, kde jsme bydleli pri sbirani kiwi. Pote jiz pozvolna zacinal poloostrov Coromandel, ktery je znam svou krasnou prirodou. Jeste v Taupu jsme zahledli predpoved pocasi, ktera nam slibovala dest na ctvrtek. Ve ctvrtek sice parkrat zaprselo, ale nebylo to nic v porovnani s tim, co prislo v patek. Lilo nepretrzite od rana, a tak jsme se rozhodli zalezt do backpackeru v malem mestecku Waihi. To se ukazalo jako prozirave, jelikoz prselo dalsich 20 hodin a na sever od Aucklandu se vyskytlo i nekolik povodni a sesuvu pudy. Kdyz jsme backpacker opousteli, stale jeste prselo, ale dest byl jiz na odchodu. Nicmene to byla prekazka, abychom si vyfotili jamu od povrchove tezby zlata a stribra s nazvem Martha.
Kdyz uz byl dest definitivne za nami, dopravili jsme se k mistu s nazvem Hot water beach a jak nekteri jiz asi tusite, atrakci zde byl horky pramen vyverajici primo pod piskem na plazi. V obchudku si muzete za $4 pujcit ryc a v rozmezi 2 hodin pred a po odlivu si zde vykopat maly bazenek, ve kterem muze byt opravdu horko. Neni to zadne tajemstvi, takze na plazi nikdy nebudete sami. Naopak je to spis boj o nejlepsi misto a cekani na priliv. Problem jsou trochu vlny, ktere dost uspesne mari vasi snahu si vyhloubit vlastni bazenek. A v sobotu se ocean vlnil celkem dost (muzete videt na fotce). Takze po par pokusech vykopat si vlastni, jsme nakonec obsadili bazenek japonskych turistu, kteri jiz byli na odchodu. Ale ani ten neustal asi po 20 minutach prichod "tsunami" a, stejne jako vetsina ostatnich, zmizel v perejich. Tak jsme se jeste zchladili trochu v oceanu a vydali opet na cestu. Nemohli jsme vynechat dalsi mistni atrakci a sice Cathedral cove. Prirodne vzniklou jeskyni na jedne odlehle plazicce. V nedeli jsme okruh po Coromandelu dokoncili a prespali kousek od Aucklandu, kam jsme se v pondeli vydali na navstevu agentury s nadeji, ze nam pomuzou vyplnit zadost o navraceni dani. Misto pomoci nas odkazali na strucneho tisteneho pruvodce leziciho spolu s formulari vedle pocitacu. Telefonicky jsem si vyzadal prehled o mych prijmech a zaplacenych danich a taky moznost vyplneni formularu primo na internetu. Jelikoz financni rok zde konci 31. brezna, nemeli jeste hotove vsechny soucty, a tak mi vyjmenovavala jednotlive zamestnavatele a prijmy od nich. Nicmene si nemame delat zbytecne nadeje, ze bychom dostali zpet ty tisice, ktere jsme na danich zaplatili, ale spise jen par
dolaru "odskodneho" :-).
Ted uz nam tedy zbyva jen procestovat uplny sever, konecne si uzit plazi a koupani v oceanu a pomalu se rozloucit s Novym Zelandem.