Hokitika až Ettrik

Vánoce jsou za námi a nezbývá, než se opět vydat na cestu. Směr se nemění, jedeme pořád na jih. Dalším místem, na které jsme se moc těšili, byly již zmíněné ledovce Franz Josef a Fox. Bohužel nás celou cestu k nim doprovázel déšť, takže jsme se nakonec museli spokojit pouze s prohlídkou z dálky. Chtěli jsme vám poslat fotky, jak slavíme vánoce na s něhu, když vy ho nemáte, ale počasí nám to nedovolilo. Druhý ledovec, Fox, už nemělo smysl ani fotit, protože by nejspíš ani nebylo nic vidět. Pokračovali jsme proto v cestě na jih a mírně jsme se začali vzdalovat od pobřeží. Když už jsme ušetřili penízky za výstup na ledovec, zastavili jsme se cestou alespoň na lososové farmě a dali si pořádně do nosu :-). Já si dal bramborové placky s uzeným lososem v salátovém lůžku se třemi omáčkami a zeleninou a Leňule si dala zapečené těstoviny opět s uzeným lososem. Asi nemá smysl dodávat, že nám opravdu chutnalo. K večeru jsme dojeli do městečka Wanaka ležícího u stejnojmenného jezera. Jedná se hlavně o zimní středisko, ale i uprostřed léta zde byly ulice plné turistů. Druhý den dopoledne to vypadalo konečně na slunné počasí, tak jsme si vyšlápli na přilehlou horu Mt. Iron a udělali pár fotek těsně před tím, než se opět zamračilo. Vydali jsme se proto opět na cestu směrem na Cromwell. Pomalu jsme se blížili do oblasti, která je známá pěstováním třešní, což jsme také měli v plánu dělat, jelikož nám tuto práci doporučila Delva. Nakonec jsme dojeli až do Alexandry a přespali nedaleko u jedné říčky. Měl jsem takové tušení, že by se tu mohli pohybovat Petr s Alešem, se kterými jsme se setkali ve Wellingtonu týden před odjezdem na jižní ostrov, tak jsem je kontaktoval přes SMS. Během okamžiku jsem obdržel odpověď, že jsou oba v Ettriku, asi 40Km na jih od Alexandry, a že akorát začali sbírat třešně. Vyrazili jsme za nimi a nechali si od nich domluvit práci na další den. Ubytovali jsme se v kempu, kde jsme si vybrali variantu sice o $10 na týden dražší, ale mnohem pohodlnější, bydleli jsme ve starším karavanu. Druhý den ráno jsme vyrazili na sedmou hodinu sbírat třešně, ale nebyli bychom to my, aby se to neobešlo bez komplikací :-). Nikdo tam na nás nečekal, tak jsme začali sbírat, až přišel rozčílený majitel sadu a chtěl po nás, abychom zavolali našeho zprostředkovatele. Nakonec to dopadlo tak, že se mezi sebou nedohodli a my byli zase bez práce. Jelikož počasí nebylo nejlepší, tak ani v okolních farmách nikoho nenabírali a tak jsme nakonec celý týden proflákali hraním karet a sezením u televize.
Na Silvestra jsme čekali alespoň nějakou společnou zábavu, ale od všedního dne se to moc nelišilo. Večer jsme si ugrilovali nějaké maso a potom jsme se do půlnoci dívali na tv a popíjeli pivo. Překvapením bylo, že se v tv ani na jednom ze tří programů nezmínili, že právě proběhla půlnoc, takže jsme si vůbec nebyli jistí, že už je opravdu nový rok.
Jelikož jsme měli zaplaceno do čtvrtka, tak jsme se ve čtvrtek ráno všichni zabalili a jeli zpět do Alexandy, kde je agentura, která je v kontaktu se všemi místními farmami a zprostředkovává pro ně pracovníky. Tam jsme asi po 10 minutách získali adresu, kde se máme druhý den v 8 ráno nahlásit. Jedná se opět o sběr třešní a podle slov našeho nadřízeného je to největší třešňová farma na jižní polokouli (což je tu skoro vše :-)). Sběračů tam pracuje od 150 - 250, momentálně okolo 200. Je tu hodně Čechů a Slováků, ale jelikož jsme rozdělení do skupinek po cca 10 - 16, nejsme s nimi skoro vůbec v kontaktu. Ubytování jsme sehnali na studentských kolejích za $12 za noc a máme sami pro sebe rozlehlý apartmán s pěti ložnicema, kuchyňku s myčkou na nádobí :-), koupelnu a wc. V rámci areálu je i místnost s televizí a kulečníkem a dvorek, kde se dá hrát basketbal, nebo jen relaxovat. Zaplaceno máme do příštího pátku a nejdéle tu můžeme zůstat do 24. My se potom nejspíš vydáme opět na cestu, ze západního pobřeží nám chybí již jen Milford Sound a poté od úplného jihu po východním pobřeží zpět na sever.