Bez prace a bez domova

Celkem sest tydnu jsme meli k tomu, abychom po navratu do Wellingtonu vydelali jeste nejake penize na cestovani. Ta doba uz je ale opet za nami, jelikoz jsme se vcera vydali na nasi dalsi, tentokrat jiz posledni, cestu. Celych tech sest tydnu jsme se snazili pracovat co nejvic, tudiz nam uz nezbyval cas na psani do blogu :-). Pokud jsme meli chvilku volna, snazili jsme se ho travit s nasimi kamarady. Na poslednich fotkach v galerii muzete videt nas picnic s Addoley a Lyndonem v botanicke zahrade, bylo celkem dost vetrno, ale i tak jsme si to uzili :-), a taky fotky z vecere s Masou a Christinou (delala s nama v cateringu). Minuly patek se navic uskutecnila rozluckova party s jednim z sefu, protoze se rozhodl odstehovat s rodinou o par kilometru na sever, a to byla dobra prilezitost rozloucit se i pro nas. Nechal jsem v kancelari svuj email, tak na me snad nezapomenou a poslou mi fotky. Mimo to jsme zde jeste slavili Addoleyniny narozeniny. Cela akce byla predem naplanovana se stupnem nejvyssiho utajeni. Prekvapeni se podarilo a Addoley vypadala opravdu dojate :-). Uplne definitivni rozlouceni probehlo v utery vecer, kdy jsme sli nejdriv do kina a pote na jedno do hospody. Bylo hodne tezke rict definitivni ahoj, kdyz neni jiste, jestli se s nekym z nich jeste v zivote uvidime. Hlavne diky vsem nasim kamaradum jsme si pobyt zde mohli uzivat naplno. Trochu prekvapenim bylo rozlouceni od nasich spolubydlicich. Tentokrat uz jsme pro ne nechystali zadnou veceri, ale jen jsme je informovali o planovane navsteve kina a hospody. Meli se mi ozvat po kine a zjistit, kde jsme, aby se mohli pridat, ale to se nestalo. Rano jsme si proto privstali, abychom se rozloucili s Jasmin, ktera sla do prace. Nez jsme si sbalili a odnesli vsechno do auta, mihl se kolem nas beze slova Damien a nekam zmizel. Kdyz uz jsme byli na odchodu a loucili se s Janem, rekl nam, ze Damien je mozna dole v ulici v jedne kavarne na obchodni schuzce. Mel pravdu, sedel tam s nejakym dalsim "podnikatelem", tak jsme se s nim jen strucne rozloucili a vyrazili na cestu. Bylo to od nej trochu trapny, kdyz o te schuzce vedel predem i o nasem odjezdu, ze se s nami nerozloucil pred svym odchodem, ale odrazi to jeho povahu a naladu poslednich dnu, ktera v dome panovala.