Týden loučení

Spolu s překročením půl roku, od příletu na Nový Zéland, nastává čas se rozloučit s naším, již druhým, dočasným domovem. Sice se sem ještě na pár dní vrátíme koncem února, ale to už budem spíš návštěva, než spolubydlící. Jsem celkem zvědavý, jak pokročí Damienovo podnikání. Za první měsíc nesehnal ani jednoho klienta, ale doufám, že se to brzo změní a firma se rozjede naplno.
Loučení jsme začali, trochu netradičně, prvním setkáním s afroamerickým párem v podobné situaci, v jaké jsme byli my po příjezdu. Přiletěli koncem září, bydleli v hostelu a hledali si práci. Nakonec uspěli a našli si i byt v centru, který sdílí s dalšími spolubydlícími. Nás kontaktovali prostřednictvím místní mateřské agentury přes inzerát, který jsme tam zanechali, když hledali někoho na kamarádění :-). Vlatně to nebylo úplně první setkání, poprvé nás překvapili v internetové kavárně, ale to nebyl čas na povídání. Po pár dnech domlouvání a hledání času, který by vyhovoval všem, jsme se shodli na úterý večer. Místo vybrali oni a jak se později ukázalo, byla to dobrá volba. Jednalo se o kavárnu poblíž jednoho z největších wellingtonských kin. Addoley a Lyndon, jak se oba jmenují, nás po přivítání obdařili volnou vstupenkou a vybrali film "A good year" (Dobrý rok). V kavárně jsme strávili příjemnou hodinku, během které jsme se například dozvěděli, že Addoley má českého švagra. Navzájem jsme si vyprávěli peripetie, které nás na Zélandu potkali a celkově to byl moc příjemný večer. Kino bylo už jen takovou třešničkou na dortu :-). Doufám, že i s nimi se jednou setkáme v ČR. Zatím jsme český cestovní ruch podpořili minimálně o 4 potenciální turisty :-).
Na čtvrtek jsme přichystali my (hlavně Leňule :-)) večeři na rozloučenou pro naše spolubydlící. Pozvání přijal i Masa, takže nás ke stolu celkem usedlo 6. Popíjeli jsme, pochutnávali si na výborném jídle a užívali si atmosféru. Po delší době se podle mě dobře bavil i Damien, který byl jinak dost často nervózní kvůli firmě. Škoda, že se takových večeří nekonalo během našeho pobytu víc, i když člověk se neloučí každý den :-).