Farm picnic & Abel Tasman

Aniž bychom to tušili, vybrali jsme si opravdu dobré období pro práci u Thomas Brothers. Pořádají totiž každoročně piknik pro své zaměstnance na jedné z mnoha pláží národního parku Abel Tasman. A jelikož jsme tu "už" přes dva týdny, ani nás pozvání neminulo :-). Termín byl stanoven na sobotu a jelikož už jsme se s Leňulí nějaký ten čas chystali Abel Tasman sami navštívit, rozhodli jsme se spojt piknik s "procházkou". V plné polní jsme se dopravili opět do Kaiteriteri odkud se vyplouvalo na pláž s názvem Watering Cove. S hodinovým předstihem jsme měli dostatek času si zaplatit vodního taxíka na nedělní cestu zpět a poplatek za přespání v jednom z mnoha kepmů, které se v parku nachází. Máte sice možnost přespat i v chatce, ale rozdíl v ceně je celkem značný a jak nám řekl pán na informacích: "stačí když bude jeden chrápat a nikdo se nevyspí" :-). Na dvoudenní procházku nepotřebujem moc věcí, takže přibalit stan není zas takový problém.
Zhruba po poledni jsme dorazili na onu pláž, kde posádka lodi před námi již popíjela pivko a připravovala gril. Naše týmová vedoucí Delva (na fotce z lodi úplně vlevo) nás poctivě představila všem koho jsme ještě neznali a každému nás pěkně vychválila :-). Nějaký čas po nás dorazil i Mark, syn jednoho z velkých šéfů, v jejich člunu a přivezl mušle, pro které se dopoledne potápěl. Ty se potom vařili v hrnci s mořskou vodou, nebo pivem. Jiný druh mušle ve tvaru, jaký má ve znaku společnost Shell (což je v překladu mušle, skořápka ...) se mohou jíst syrové, nebo se grilují. Na jedné fotce je vidět, jak je kluci otevírají. Co už není obvyklou pochoutkou je mořský ježek. Toho taky ochutnalo jen pár lidí a nevím, jestli se mám chlubit, že jsem byl mezi nimi :-). Jakmile začalo ustupovat moře, udělalo se na pláži dostatek místa k hraní volejbalu. Asi bych to měl napsat do uvozovek, protože volejbal to připomínal hodně vzdáleně. Jednou z hlavních příčin bylo samozřejmě pivo, které se do té doby vypilo. Okolo páté přišel náš čas. Do kempu, kde jsme měli nocovat, jsme to měli přibližně 4 hodiny chůze, takže jsme piknik opustili hodinu před jeho koncem.
Pěšina pobřežní trasy vedla na hřebeni, kam jsme se museli vyškrábat jako první. Jakmile jsme se blížili k vrcholu, objevil se za námi velký bouřkový mrak a párkrát z něj zahřmělo, což nás trochu popohnalo :-). Velmi častým jevem jsou tu záplavové oblasti, které jsou při přílivu pod vodou a není možné se dostat na druhý břeh. Někde jsou i přílivové cesty, ale dvě místa jsou průchozí pouze při odlivu a jelikož na tento víkend odliv vyšel na cca 7:40 ráno i večer, mohli jsme na další pláž přejít vysychajícím "jezerem". Přes dvě třetiny jsme zvládli bez nutnosti se zout, ale ke konci na nás čekal pramen říčky, takže nezbylo nic jiného, než sundat sandále a dojít naboso. Nebýt upravované pěšiny, nedalo by se v parku ani hnout. Od stromů, přes keře až po kapradiny a jiné rostliny pokrývají doslova každý centimetr. Každou chvíli jdete okolo výhledu na moře a zátoky. Do místa určení jsme nakonec dorazili chvíli po osmé, postavili stan a přisedli si k ohništi, kde si zrovna vařili dvě holky a jeden kluk, všichni z Německa. Uvařili jsme si polévku k večeři, probrali ekonomickou situaci na Novém Zélandu a subvence zemědělcům v Evropské unii a odebrali se k zaslouženému spánku. V noci nás na chvíli vzbudil lehký deštík, ale stan kupodivu vydržel :-). Díky tomu se mi ale ráno nedařilo rozdělat oheň, abychom si udělali čaj k snídani a když jsem po čtvrthodině foukání převrátil hrnek s vodou přímo do ohně, tak jsem to vzdal a rozhodl, že čaj k snídani nebude :-).
V neděli se nám už čas přílivu moc nehodil a díky němu jsme se mohli dostat jen do 4 hodiny vzdálené Awaroa Lodge. Počasí bylo celou cestu nádherné. Trochu se ochladilo až když jsme přišli do Awaroy, kde jsme si zašli na kafe do restaurace. Zní to jako vtip, ale opravdu tam je restaurace, kterou zásobujou pomocí člunů. Tam jsme počkali hodinku na vodního taxíka, který nás odvezl do vzdálenejšího kempu Totaranui, kam bychom bývali došli, kdyby nám vyšel lepší čas odlivu. Tam jsme se hodinku a půl poflakovali po pláži, protože na míště zrovna moc zajímavého nebylo a poté nás vodní taxík odvezl již zpět do Kaiterteri, kde na nás čekalo naše autíčko. Řidič taxíku se nás cestou zeptal, jestli už jsme viděli tulení kolonii na ostrůvku Tonga a když jsme odpověděli, že ne, tak nás tam zavezl. Všichni se vyvalovali na kamenech a projíždějící člun mohl jen těžko získat jejich pozornost, neboť se tak děje mnohokrát za den. To byla taková třešnička na dortu našeho putování národním parkem Abel Tasman, který patří k těm menším. Nedaleko od něj, směrem na východ, se nachází národní park Kahurangi, který je několikanásobně větší a kam bychom se taky rádi podívali. Spoustu fotek najdete opět v galerii!