Barbeque

Sobota se stala naším posledním pracovním dnem u společnosti Thomas Bross. Celý den se nesl ve velmi volném stylu oproti dnům předchozím a paradoxně, jak už to tak bývá, tak celý den nám až nezvykle rychle uběhl. Od čtvrtka jsme nebyli placeni hodinovou mzdou, ale za počet "odjablíčkovaných" stromů. Několik dní předtím jsme byli pečlive připravováni a upozorňováni, že si můžeme vydělat hooodně dobré penízky. Bohužel, opak je pravdou. Za jeden celý strom dostanete 2,50 dolaru. Aby jste si vydělali víc, než máte na hodinu, museli byste "odjablíčkovat" více jak 33 stromu za den. Dobrý trik jak vás přimět, aby jste dělali rychleji za stejné peníze. My jsme se snažili seč jsme mohli, ale stejně budeme placení nejspíš hodinovou mzdou, možná se na účtu objeví o nějaký ten dolárek navíc, ale rozhodně to nebude nic převratného. Na konci směny se za námi zastavil Ian (manažer sadu). Dal nam vizitky pro případné zájemce o práci a zároveň nám nabídl práci v únoru, kdy probíha sběr jablek. Tou dobou budeme muset být již ve Wellingtonu, takže jsme to zdvořile odmítli. Třešničkou na dortu byla od Iana nepřímá pochvala. Při předání vizitek, kdy Ondra slíbil, že je budeme dávat dalším cestovatelům (Čechům), jsme byli upozorněni, ať je dáváme pouze dobrým a pracovitým lidem, jako jsme my dva!!!

I když práce v sadu skončila, den zdaleka neskočil a čekalo na nás barbeque s lidma, se kterýma jsme převážně celou dobu pracovali. My jsme to pojali jako rozlučku. Celá akce se konala na zahradě domu, který patří k farmě, ale je pronajímaný zaměstnancům (viz fotogalerie). Každý si měl přinést pití a jídlo. Sami jsme se vyzbrojili dostatečnými zásobami masa a piveček, ale jak se později ukázalo, hostili jsme všechny, kdo se večeru zúčastnili. Tedy kromě toho pití, jelikož tím se více jak dostatečně vyzbrojili ostatní. Když jsme dorazili na místo tak Mark, Steve, Paul a Demelza už popíjeli a zábava se pozvolna rozjížděla. Zanedlouho dorazila Delva s dalším spolupracantem a mohlo se začít grilovat. Ondra se cely den tesil na steaka, kterého si koupil. Samozrejme se nechtel "ošidit" takže koupil sice jen jednoho, ale za to pořádného. K jeho malinké nevoli ho Mark rozdělil na více kousků, takže nakonec ho neměl celý, nicméně si aspoň ten kousek náležitě vychutnal. Nikdo si kromě Delvy, která měla zde tradiční grilovací párky, žádné jídlo nepřinesl, takže jsme se se všemi rozdělili o naše kuřecí stehýnka a steaka. Naštěstí se na všechny dostalo. Celý večer jsme se báječně bavili a atmosféra byla více než skvělá. Po setmění se rozhodlo, že se pojedeme podívat, jak to žije ve měste. Mark objednal taxíka pro sedm lidí a vyrazilo se. První zastávkou byl bar, kde probíhalo karaoke. Poté, co jsme si tam dali jedno točené pivko, jsme se přesunuli do jiného. U dveří mě zastavil security muž, kterému jsem měla předlozit doklad o mé plnoletosti. Naneštěstí jsem si všechny své doklady zapomněla v aute. Ač jsme se snažili jak jsme mohli, byl neoblomný a dovnitř mě pustit nechtěl a ani Demelziny přesvědčovací metody nepomohly. Když jsme se rozhodli, že s Ondrou půjdeme domů, tak nám otevřel dveře a pustil mě tam. Za pár minut jsem zaregistrovala policii, která přicházela k baru. Po dobu, kdy byli uvnitř jsem se schovála na záchodě a pak si už užívala atmosféru plného baru. Po jedné hodině ranní jsme se rozloučili se všemi a vydali se pěšky směrem domů. Dneska se ještě naposledy vyspíme v posteli a pak nás čeká na několik dní zase naše útulné autíčko a stan. Další naší zastávkou budou njespíš Nelson lakes.