Prodej auta

Hurááááá, prodali jsme naši milovanou berušku, alias naše autíčko!
Na její prodej jsme si nechali cca týden. Od kamaráda jsme se dozvěděli, že v Aucklandu probíhá každou neděli na dostihovém závodišti burza aut. Jelikož jsme neměli dostatek času na prodej, rozhodli jsme se využít jako první právě tuto možnost. Burza začíná v devět hodin ráno, a proto jsme nelenili a hned v osm jsme přijeli do myčky. Během cest po severu jsme autíčku dali pořádně zabrat, takže bylo co uklízet a umývat. Když bylo poumýváno, vyrazili jsme na burzu. Ta je rozdělena do několika cenových skupin, přičemž cenu, za kterou chcete auto prodat, si stanovujete sami. My jsme nasadili „Baťovskou cenu“ $1699. Za vjezd jsme zaplatili $30 a odjeli do naší “cenové” kategorie. Aut tam bylo víc než hodně a kupodivu potencionálních kupujících taky. Po cca 2 hodinách k nám přišel první zájemce. Po běžné prohlídce následovala projížďka, kterou absolvoval s Ondrou. Po jejich příjezdu zpět jsem se dozvěděla, že onen zájemce je překupník s auty a naši berušku chce koupit. Hodně na nás tlačil a bylo vidět, že v “tom” umí chodit. Vyjmenoval nám, co všechno je na autě špatné, kolik do auta bude muset ještě investovat, aby ho pak prodal atd. Nevím jestli z nervozity z prodeje či jen z horka jsem přeslechla, jakou cenu nám nabídl a kývla na prodej. Ondra se tvářil rozpačitě nicméně si s ním plácl. Ten nás pak odvezl na parkoviště opodál, kde pak Ondrovi předal peníze. Když jsem zjistila, že jsme auto prodali s veškerýma věcma (stan, vařič, mapa...) za pouhých $600 a nikoli za $1600, začala jsem dělat humbuk, že mu auto za tuto cenu neprodáme. Ten byl z toho samozřejmě v šoku, ale potom, co nám řekl své, si peníze vzal zpět a my jsme jeli zase na naše prodejní místo. Do konce burzy zbývala už asi jen půl hodina a tak jsme šli s cenou dolů. Nechtěli jsme auto prodat za každou cenu ten den, ale zároveň jsme si byli vědomi toho, že autu zbývá jen měsíc technická, při které bude určitě potřeba něco vyměnit. Bylo by bláhové si myslet, že ho prodáme za stejnou cenu, za jakou jsme ho koupili. Šli jsme o dvě stě dolů, abychom měli ještě prostor na smlouvání.
Když už jsem myslela, že auto na burze neprodáme, přišla k nám holka s klukem, že mají zájem o koupi. Po projížďce se nás ptali, jestli by jsme prodali za míň, přičemž nám navrhli 1000. I když to bylo víc než od překupníka a byli opravdu sympatičtí, nemohli jsme souhlasit a nakonec jsme se domluvili na 1400 a plácli si. Beruška nám sloužila víc než jedenáct měsíců, při kterých jsme s ní najezdili přes 12 000 km.