Vzhůru na jih

Po celkem statickém půl roce přišel den D. Zvedli jsme kotvy a vydali se vstříc novým zážitkům. Odjezd trajektu byl plánován na 13. hodinu s tím, že odbavení aut musí být již hodinu předem. I když jsme od přístavu bydleli v podstatě za rohem (ve skutečnosti za dvěma :-)), měli jsme asi 10 minut spoždění. Část z toho zabralo kafe na rouzloučenou s Damienem a Janem a druhou část měl na svědomí semafor přímo před přístavem. Z našeho směru měl totiž interval asi 5 minut, což je ve spěchu strašně dlouhá doba :-). Nicméně odbaveni jsme byli bez problémů a rozhodně jsme nebyli poslední. Následovalo skoro dvouhodinové parkování s omluvou, že odjezd bude asi o hodinu opožděn. Nakonec jsme se ale přece jen dočkali a parkující auta před námi se dala do pohybu směrem k trajektu. Jelikož jsme toho noc předtím moc nenaspali, tak jsme procházky po palubě prokládali odpočinkem na "autobusových" sedačkách. Počasí nám příliš nepřálo a po drobných přeháňkách již na trajektu nás na jižním ostrově přivítal asi 20-ti hodinový vydatný liják. Po krátké prohlídce přístavního městečka Picton a nedalekého centra vinařského království Blenheim jsme se vydali směrem na Nelson. Noc jsme přečkali takřka v sedě v autě, protože se nám kvůli dešti nechtělo vylézat a stěhovat veškerou bagáž, abychom si připravili ležení v kufru :-). Pršet přestalo, až když jsme dorazili do Nelsnu. Oblast okolo Nelsonu je pro změnu královstvím jablek, i když vinic je zde taky požehnaně.