Home sweet home...

Omlouváme se za menší zpoždění se sdělením našeho návratu, ale měli jsme své důvody a těmi bylo překvapení našich milovaných rodinných příslušníků. Po návratu nastal očekávaný zmatek a zvykání si na časový posun, takže se jaksi nenašla vhodná chvíle vám sdělit, že jsme již v pořádku doma :-).
Co se týče Koree, tak to vezmu jen tak stručně. Celý týden jsme se nedostali za hranice města Seoul (když nepočítáme letiště v Incheonu). Jedná se o jeden velký kus betonu přikrytý jedním velkým smogovým mrakem, kde žije okolo 15 milionů Korejců. Smog způsobuje krátký dohled a tak okolo sebe nevidíte nic jiného, než samé betonové věžáky pomalu mizící v mlze. Seoulem protéká velká řeka, podél které vedou různé sportovní trasy. Korejci si totiž celkem snaží udržet dobrou fyzičku a tak hodně chodí pěšky a běhají, většinou ale s rouškou na obličeji. I my jsme se něco nachodili pěšky, než jsme se odvážili svézt se metrem, které má asi 8 tras. Seoul jednoznačně není příliš turisticky zaměřený, a proto není zrovna snadné se zde domluvit anglicky a získat informace o zajímavých místech. K většině těm nejznámějším však jede metro, jako třeba ke starým královským palácům, nebo k hlavnímu dětskému parku a podobně. Snažili jsme se každý den vidět něco nového, což ovšem bylo celkem vyčerpávající a jelikož nám ke konci pobytu ani nepřálo počasí, tak jsme poslední dva dny jen proflákali. Bydlení jsme si zajistili ještě na Zélandu. Addoley nám poradila, ať zkusíme server couchsurfing.com přes který je možné sehnat krátkodobé ubytování u jiných cestovatelů zdarma. Tam jsme také objevili Brandona. Kluka z Ameriky, který vyučuje v Seoulu angličtinu. I přes miniaturní rozměry jeho studia se o nás postaral znamenitě a my jen doufáme, že mu to budeme moci jednou oplatit v ČR.
Jižní Korea je velmi zajímavé místo s odlišnými zvyklostmi i každodenním koloběhem. My měli možnost jen trošičku ochutnat místní život, ale stálo to za to.
Teď už nás čeká opět ten český stresující každodenní koloběh doma, ale kdo ví. Říká se, že jakmile člověk jednou začne cestovat, už se jen tak nezastaví, tak nám držte palce ;-).