Dnes pro vás mám přichystané opět trochu obsáhlejší shrnutí posledních událostí. Největší novinkou je nejspíš to, že jsme se přestěhovali z malého domku v Brooklynu do velkého domu v centru Wellingtonu. Důvodů bylo mnoho, například ušetřené peníze, ale i spolubydlící. První se rozhodla odstěhovat naše francouzká spolubydlící, čímž jsme přisli o poslední osobu, se kterou se u nás v domě dalo normálně komunikovat. Naše domácí se totiž postupně změnila z milé a usměvavé "kamarádky" na absolutně nezodpovědnou a nepořádnou matku hystericky ukřičené a rozmazlené holky. Bylo celkem normální, že nám oznámila, že děti jsou doma a ona jede do videopůjčovny. Vrátila se až po třech hodinách a neřekla ani slovo. My si zatím doma museli vyslechnout jednu z mnoha bezdůvodnejch hysterickejch scén. Překvapením taky bylo, když přišla s tím, že chce víc peněz, protože přišel vysoký účet za elektriku a ani nebyla schopná vysvětlit, kolik a na co jí každý týden platíme. S výčtem důvodů bych mohl pokračovat ještě dlouho a pořád by mě napadaly další a další. Vzhledem k tomu, že jsme nepodepisovali žádnou smlouvu, ani jsme neplatili zálohu, tak jsme se chtěli odstěhovat co nejdříve. Na naše sdělení ale domácí reagovala tím, že mluvila s majitelem domu a bylo jí řečeno, že jí musíme dát třítýdenní výpověď. Od té doby se s náma skoro nebavila. Na toto sdělení jsme nijak nereagovali, věděli jsme, že nás k tomu nemůže nutit. V pondělí se na náš pokoj přišel podívat nějakej kluk a nakonec jí kývl, že se nastěhuje. My jsme v tu dobu měli za sebou první týden z výpovědní lhůty, tak jsme ji s radostí oznámili, že se v pátek přestěhujem. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem od ní druhý den obdržel zprávu, že si to ten kluk rozmyslel, takže opět platí naše výpovědní lhůta (další týden a pů). Jenže to už jsem naše stěhování oznámil Damienovi. Ten den jsme se vrátlili domu pozdějc, protože jsem Damienovi pomáhal stěhovat nějaké počítače domů, kde teď budujeme kancelář pro jeho obchodní záměry. Takže s domácí jsme se opět setkali až ve středu večer, kdy jsem jí zaplatil nájem na tento týden a oznámil, že se stěhujem nehledě na výpovědní lhůtu. Vyslechl jsem si, že to není fér a podobně, tak jsem si prozměnu postěžoval na všechno, co nebylo fér vůči nám. Ale už je to všechno za náma a teď by nás snad podobné problémy už potkat nemusely.
Takže teď bydlíme u Damiena a čeká nás pořádná dávka angličtiny :-). Takhle to tu vypadalo včera večer po našem příjezdu:
Do noci jsem jim tu pomáhal propojit všechny počítače a zprovoznit celou síť. Bydlení v centru má ale i nějaké nevýhody. Tou největší je parkování. Všude jsou tu pouze placená parkoviště, nebo vyhrazené plochy pro rezidenty s platnou kartičkou. Ze včerejška na dnešek jsem nechal auto v ulici u centrálního parku směrem k Brooklynu, protože to bylo nejbližší místo, kde se dá parkovat zadarmo, ale zapomněl jsem odpojit baterku (nutnost, jinak už bysme nenastartovali :-)). Takže jsem to šel udělat dneska a až když jsem auto opět opouštěl, tak jsem si všim pootevřených levých předních dveří. Chyběli pouze reproduktory, které byly namontované do doma dělaných dřevěných bedniček, takže vesměs žádná škoda. Ale byl taky částečně zničenej zámek u spolujezdce. Zvláštní je, že tam zůstalo rádio, které bylo v kaslíku hned nad reproduktorama, i všechno ostatní. Tak jsem radši auto přeparkoval ještě dál, až do Brooklynu mezi obydlené domy, kde by mělo být snad ve větším bezpečí.
Jinak stále chodím na kontrolní odběry krve, ale jelikož je vše celkem stabilní, tak se jejich interval neustále prodlužuje. Naposledy jsem byl včera a na další jdu až za měsíc. Ze začátku jsem chodil třikrát týdně. V srpnu jsem měl jít na kontrolní vyšetření, což jsem se dozvěděl od sestry, která mi volala výsledky z odběru. Jenže jsem nedostal žádnou pozvánku, teda aspoň jsem si to myslel. Našel jsem ji v pondělí v kuchyni vedle mikrovlnky v hromadě letáků. Datum odeslání bylo 1.8. a vyšetření 14.8. tuším, takže 4.9. už bylo trochu pozdě. Prostě další povedený kousek naší domácí. Naštěstí mi ta zdravotní sestra vyjednala nový termín na příští úterý.
No a poslední "významná" událost tohoto týdne byla moje hádka se zástupkyní managera ve fitku :-). Začalo to tím, že za mnou přišla účetní, že nemůže zaplatit Leňuli, protože nemá její smlouvu. Je to pochopitelné, protože ji během celého svého mesíčního působení nedostala, i když si o ni několikrát řikala. Když dávala managerovi výpověď, chtěl po ní jen číslo účtu. Šel jsem se ho tedy zeptat, proč jí teď nemůžou zaplatit, když on po ní při odchodu nic nechtěl. On začal pátrat po smlouvě, kterou Lenka měla údajně dávno dostat, alespoň to tvrdila ona zástupkyně. Nakonec se ukázalo, že jí založila někam do bordelu na svém stole. Napsal jsem Leňuli zprávu, aby tam na chvilku přišla to podepsat. Po jejím příchodu jsme šli rovnou za zástupkyní se zeptat, jestli už tu smlouvu našla. Udělala na nás jen divnej ksicht a poslala nás za účetní. Ta musela všechno tisknout znova. Za pár minut přišla zástupkyně se všema papírama v ruce a požádala Leňuli, jestli by s ní mohla na chvíli mluvit. Jakmile jsme opustili kancelář, spustila, že se jí nelíbí Lenčino chování ten den, že se vůbec nechová slušně atd. A to ji viděla všehovšudy 2 minuty. Tak jsem se jí začal zastávat a chtěl po ní vysvětlení, až jsem jí nakonec řek, že mě se pro změnu nelíbí její chování a že bych to chtěl řešit s managerem. Na to mi odpověděla, že se mě to netýká a managera do toho taky nemám tahat. Tak jsem se sebral a šel za ním. Jeho jediná reakce byla, že si s ní o tom promluví. Nicméně, jakmile jsem za ním odešel, tak se prý zástupknyně začala chovat úplně normálně. Od té doby se sotva pozdravíme :-) a já s sebou neustále nosím napsanou výpověď s tím, že jen dopíšu datum a odevzdám. Nejvíc mě na tom totiž vytočilo to s jakou nenávistí a pohrdáním v očích nám to všechno říkala, aniž by k tomu měla skutečný důvod. Prostě uklizeči tu nemaj žádnou úctu u vedení :-). Uvidím, jak se bude dařit Damienovi v jeho záměru a snad budu u něj nakonec i zaměstnanej.
Ze všeho nejvíc se ale těším, až na konci listopadu s Leňulí sbalíme všechny věci a vyrazíme na cestu kolem jižního ostrova. Podle toho, co už jsem viděl na fotkách, je to tam ráj na zemi. Takže budem mít jen obyčejné starosti typu, že nám nezaplatili za dva dny práce na vinici a pod. :-).
Přímo z vrcholu je totiž úžasný pohled na celý Wellington a to nejen na centrum, ale i přilehlé předměstí, letiště a celý Wellingtonský záliv. Na přidání fotek do fotogalerie se již pracuje. Příjemnou procházku jsme završili návštěvou jedné z mnoha místních kaváren, kde jsme si dali zasloužené kafčo :-).
