Nevíte co s penězma?

Zajděte si do nemocnice ;-). Včera jsem byl nucen takovou návštěvu podstoupit, protože se mi vrátila bolest do nohy v místech, kde jsem měl trombózu. Na internetu jsem našel nemocnici se sportovním oddělením, tak jsem usoudil, že by mi tam mohli pomoc. Telefonicky jsem se objednal na včerejšek 11:30. Prohlídka proběhla celkem rychle. Doktor se mi podíval na nohu a vyptával se, jaký jsem měl problémy v minulosti a jak se to léčilo. Po 15 minutách mi sdělil, že mi tam nepomůžou, ale že si mám dojít do Wellingtonské nemocnice, která je kousek. Napsal mi krátký doporučení, kam shrnul závěry svého šetření a poslal mě zpátky do recepce, kde mě skásli o $80. No co, aspoň jsem si s někým popovídal :-). Ve Wellingtonské nemocnici jsem se nahlásil na příjmu na ambulanci, vyplnil dva dotazníký a čekal. Potom si mě zavolala jedna pani a zeptala se mě, jestli budu mít na zaplacení přibližně $331. Letmým pohledem do peněženky jsem jí to odkýval, načež mě předala do péče zrovna přivšího doktora. Následovala několika hodinová peripetie, kdy se mě 3 doktoři střídavě vyptávali na to samý, byl jsem na ultrazvukovém vyšetření a krev mi brali na dvakrát, protože mám moc velký žíly!!! Čas mezi vyšetřeníma a vyptáváním jsem trávil sedíc ve své kóji (většina pobytu v nemocnici). Výsledek vyšetření byl opět trombóza. Poté se mi snažili vysvětlit, jak bude probíhat léčba, dostal jsem injekce na ředění krve a recept na prášky. Při odchodu v 5 hodin večer, jsem se opět zastavil na příjmu, abych vyrovnal účty. Předal jsem té milé paní seznam zákroků a vyšetření a ona si za to s úsměvem řekla o $541.15. To už jsem pochopitelně v hotovosti neměl, takže mě musela zachránit platební karta. Pak už jsem platil jen zanedbatelných $30 za léky v lékárně a tím se moje dnešní výdaje za bolavou nohu zastavily na výsi $651.15. Ale jelikož se trombóza nedá vyléčit jednou návštěvou u doktora, tak se dá předpokládat další růst.
Nechci nic přivolávat, ale ještě jsem tu neměl problémy třeba s policajtama :-), takže se pořád máte na co těšit.

Zasloužená odměna

Neni nad pocit z dobře odvedené práce. Zvlášť, když jste za to patřičně odměněni. Toto je můj první šek po třímesíčním pobytu :-) (za sběr kiwi jsme byli zaplaceni hotově). Dostal jsem ho za 5 hodin a 4 doručení fish & chips ($3/hodinu a $4.50/doručení před zdaněním). Když od toho odečtete minimálě $10 za projetý benzín, tak vám zbyde tak na tři piva :-). Každý začátek je těžký, ale jakmile se mezi místními jedlíky rozkřikne, že Leo's Sea Food dováží jídlo domu, tak se snad objednávky jen pohrnou. V okamžiku, kdy budu mít alespoň 4 dovážky za hodinu, to začne být dobře placená práce.
Jelikož ale nemůžu čekat věčně, začínám zítra uklízet v nově otevřeném Fit Centru Exodus na plný úvazek. Dneska jsem byl na pohovoru a díky mým "rozsáhlým zkušenostem" v uklízení jsem byl přijat. Ale mám za to ještě míň, než Leňule za pomoc v kuchyňi. Nicméně musíme nějak vydělat na nájem a kdyžtak i na nějaký to jídlo :-).

Happy birthday to ... me :-)

Rok se sešel s rokem a dneska se tak stalo právě po 25. Asi by si to zasloužilo nějakou rozumnou myšlenku, ale momentálně mě nic extra rozumného nenapadá :-). Zkrátka den jako každý jiný, až na to, že mě ráno čekalo takovéhle sladké překvapení. Odpoledne jsme strávili trochu netypicky v městské knihovně čtením časopisů a teď, po dobré večeři, se nejspíš podíváme na nějaký pěkný film na pc.
Leňule dnes byla na pohovoru v jednom místním luxusním hotelu a v úterý má první zkušební den. A já zítra začínám s rozvozem mořských potvor po Wellingtonu. Takže to nakonec nebyl zas tak obyčejný den :-).

Stalo se ...

S koncem dalšího týdne přináším, pro některé jistě velice netrpělivě očekávané, shrnutí posledních událostí. Jako obvykle jsme všední dny strávili hledáním práce, takže zábava se dostala na řadu až o víkendu. Co se práce týče, vyfasovaná helma, boty a vesta se neustále válí v rohu a čekají na plné "nasazení", ale telefon jako by oněměl. Zato Leňule byla o trochu úspěšnějsí. Když volala asi na padesátý inzerát shánějící pomocnou sílu do kuchyně, tak to neprobíhalo jako obvykle, kdy si vzali kontaktní info a už se neozvali, ale naopak jí nabídli schůzku a následně jeden zkušební den. No a ve středu jde znova a já už se moc těším na další dobrůtky, které ji její spolupracovnice snad opět přibalí na cestu domu :-). Tak a teď slibovaná zábava. Vezmu to popořádku.

Pátek a Bowland Petone
Čas od času nám přijde mail od naší mateřské agentury s informacema o probíhajících akcích, schůzkách, věcech na prodej a pod. Ve čtvrtečním mailu byla informace, že v nedalekém Petone se koná setkání za účelem hraní bowlingu, popíjení a příjemné zábavy. Sraz byl možný na nádraží, nebo až na místě a poznávací znamení byly plameny na košili Mary. Vybaveni teoretickými informacemi jsme sedli do auta a vyrazili. Nedovedete si představit, co udělá ježdění vlevo s vaší orientací :-). Ale na druhé čerpací stanici nás už konečně správně nasměrovali, takže jsme měli zpoždění jen čtvrt hodiny. Jelikož tam bylo asi 15 bowlingových drah, tak nám chvilku trvalo, než jsme objevili, do té chvíle neznámou, Mary a její plameny na košili. Nejdřív jsme se se všemi představili a poté jsme si šli zaplatit jednu ($19 za oba) hru. Tady se platí za osobu a ne za dráhu, jako je to u nás, takže jsme si tu jednu hru odehráli a potom jsme sledovali, jak hrajou ostatní :-). Při té příležitosti jsme se snažili konverzovat, což nám celkem úspěšně kazila hlasitá reprodukce posledních hitů popmusic. Celkem nás tam nebylo snad ani 10. Mary je z Ameriky a je tu už třetí rok. Dále jsme se seznámili se dvěma Zélanďanama, kterým jsme nerozuměli pořádně ani jména. Asi nejvíc jsme se bavili s klukem, který pochází z Jižní Korey, ale vyrostl v Americe a teď cestuje. Hned jsme si postěžovali na Americkou ambasádu v Praze a dalo nám celkem práci ho přesvědčit, že si neděláme legraci ohledně toho, jak to tam chodí. Taky jsme se s ním bavili o tom, že nemůžem sehnat práci. Nabídl mi, že mi pošle informace o nějaké agentuře, která zaměstnala jeho spolubydlícího běhěm týdne. To mi taky poslal, ale jednalo se bohužel o agenturu, od které jsem vyfasoval již slavné ochranné pomůcky a tím to haslo. Takže tam asi zkusím zítra zavolat a trochu se jim připomenout. Jakmile odbyla osmá, všichni se rychle přezuli a pospíchali na vlak. Prý se podobné srazy konají dost často, takže nám dají zase vědět a příště bysmě měli jít někam do hospůdky, kde nebude hrát nic hlasitého, takže si snad popovídáme i my :-).

Sobota
Jelikož se vraceli děti z prázdnin, tak jsme se konečně přestěhovali do našeho pokoje. Do soboty jsme totiž bydleli v dětském pokoji. Jednak proto, že prvních 14 dní byla v našem pokoji původní spolubydlící, ale taky proto, že se odstěhovala s veškerým nábytkem. Museli jsme si tedy koupit aspoň velkou matraci, aby jsme měli na čem spát. A v sobotu jsme koupili ještě starší stůl, abych si pořád neničil záda, když sedím u počítače :-). Jen pro srovnání, takhle nějak vypadal dětský pokoj, když jsme tam ještě bydleli:


a takhle vypadá náš vlastní pokoj, když jsme se nastěhovali:

Mimochodem, vidíte kdo sedí pořád u PC? Tak kdyby si vám někdy stěžovala, že jí k počítači nikdy nepustim, nevěřte jí! :-)

Neděle a Botanic Garden
Po vydatném spánku na naší vlastní :-) matraci jsme se probudili do slunného dne. Z dosud nenavštívených míst padla volba na botanickou zahradu, s čím je spojena i jízda místní lanovkou. Kousek jsme se přiblížili autem, ale zbytek už jsme šli pěkně po svých. Počasí se opravdu povedlo, což si můžete prohlédnout na fotkách pod odkazem Wellington (na lepší galerii i členění už se pracuje :-)). Nejsme žádní extra botanici, takže jsme se hlavně procházeli a experimentovali při focení. Vyráželi jsme z domu celkem pozdě, takže se do botanické zahrady budem muset ještě vrátit a prohlídnout si zbytek.

Návštěva zvířátek a procházka po městě

Konečně po několika dnech intenzivních dešťů se oblohova vyjasnila a sluníčko se nám ukázalo v plné kráse. Proto jsme nelenili a rozhodli se navštívit zoologickou zahradu. Ondra byl dvakrát tak nadšený, poněvadž se mu naskytla další příležitost, po několikatýdenní absenci, fotit. Ovšem jeho mohutné nadšení se poněkud zmenšilo, když zjistil, že si doma zapomněl druhý objektiv. Proto je fotek poněkud poskromnu, ale snad to nějak přežijeme (taky nám nic jiného nezbývá :-)). U pokladny nás také mile překvapil fakt, že jsme mohli poprvé využít naše "ala studentské" kartičky a tak nás vstup vyšel o polovinu levněji. Počasí bylo opravdu nádherné, ale bohužel jsme měli malinko smůlu, poněvadž velké množství zvířat bylo zalezlé ve svých příbytcích, a tudíž jsme je nemohli obdivovat. Nicméně lvi se nám ukázali v plné kráse tak jako např. opičky, pštrosi, klokani a další, což si můžete ostatně prohlédnout na fotečkách. Co se týká celkového dojmu, tak musím hrdě konstatovat, že Zlínská či Pražská ZOO je opravdu - aspoň pro mě - hezčejší!!! Wellingtonské dávám na stupnici od 1 do 5 známku 3 i proto, že je poměrně malá a není problém ji mít za necelou hodinku projitou. Dnes bylo stejně nádherné počasí jako v sobotu při návštěvě ZOO, a tak jsme se rozhodli ukázat centrum města naší nové spolubydlící Celine. Musím řici, že Ondra se zhostil průvodcovské role opravdu dokonale, takže Celine to měla i s výkladem o dopravních pravidlech, když zjistil, že je řidička. Naši procházku jsme začali prohlídkou Brooklynského centra (cca 5 obchůdků), kde Celine s údivem zjistila, že zde máme i lékárnu. Pak jsme si prošli Centrální park, kde jsme objevili Boulevard de Gustav Čejka viz. galerie (Kvíz: Víte kdo to je Gustav Čejka?) až jsme se dostali do centra, kde jsme se zastavili nachvíli v místní kavárně. Poté jsme se prošli podél moře k Válečnému památníku, který byl ovšem už zavřený, což nám naplánovalo směr další procházky v příštích dnech.

Už zase fotíme!

Jaké milé překvapení nás čekalo dnes ráno, když jsme našli před dveřmi do pokoje balíček. Nejdřív jsem si myslel, že jsou to reproduktory k počítači, které jsem si včera objednal. Ale odesílatel Phototronic mi napověděl, co se skrývá uvnitř. Ano, byl to můj netrpělivě očekávaný foťáček, opět plně funkční. Takže jsem pro vás hned udělal fotku domečku, ve kterém bydlíme. Ostatní fotky umístím do fotogalerie.
Jinak to vypadá, že jsem si našel práci. Včera jsem byl v agentuře, která se specializuje na dělnický práce, a hned jsem se jim upsal. Dostal jsem ochranou helmu, výstražnou vestu a pracovní boty. Jakmile budou mít nějakou práci, tak mi přes telefon sdělí v kolik a kde mám být. Takže předpokládám, že už příští týden budu někde betonovat chodník, nebo stavět garáž :-). Byla to, po třech týdnech ve Wellingtonu, první příležitost. Jakmile budu mít první pracovní den za sebou, tak se opět podělím o zážitky.

Here we are :-)

Tak tady nás máte :-).


Pro ty, co to ještě nevědí: usadili jsme se ve Wellingtonu v malém domku a snažíme se tu najít práci. Není to zrovna jednoduché, nechtějí nás ani do supermarketů na plnění regálů. Ale nevzdáváme to a budem hledat dál. Musíme tu nějak přečkat zimu a vydělat si nějaký peníze na to, abychom mohli v létě procestovat celý Zéland. Tak nám držte palce.